"Je to malý krok pro člověka,ale velký skok pro lidstvo." N.Amstrong

Srpen 2006

RAKETOPLÁN

26. srpna 2006 v 10:22 | Lukáš V. |  RAKETOPLÁN
Raketoplán je druh letounu s nosnou plochou (křídlem), tedy plošník, jehož hlavní nebo jedinou pohonnou jednotku tvoří raketový motor. V důsledku velké spotřeby pohonných látek je vcelku obvyklé, že část letu takového letounu probíhá bezmotorově, buď po balistické křivce mimo atmosféru, nebo klouzavým letem v ovzduší.
Vzhledem k tomu, že pro lety v atmosféře jsou výhodnější proudové motory, které nepotřebují ke své činnosti dodávku okysličovadla z nádrží, protože v jeho roli používají atmosférický kyslík, nedoznaly raketoplány většího rozšíření. Jejich výhodou je možnost dosahovat velmi vysokých rychlostí, při nichž již proudové motory ztrácejí účinnost. Nejčastěji se proto objevují jako experimentální letadla. V době 2. světové války byly nasazovány německým vojenským letectvem jako záchytné stihače nebo Japonskem jako sebevražedné letouny (kamikaze). V období 40. až 70. let 20. století sloužily raketoplány především jen jako experimentální stroje.
Koncem 60. let začal v USA a SSSR vývoj kosmických raketoplánů, určených pro dopravu osob a nákladu ze Země na oběžnou dráhu. Z nich pouze americký kosmický raketoplán Space Shuttle se dostal do běžného provozu, během něhož však dva exempláře havarovaly a jejich posádky zahynuly. Sovětský kosmický raketoplán Buran uskutečnil pouze jediný zkušební bezpilotní let.
Počátkem 21. století se začala rýsovat renezance raketoplánů, o nichž se uvažuje jako o prostředku pro tzv. kosmickou turistiku. Jako první se objevil raketoplán Scaled Composites SpaceShipOne, se kterým byla v roce 2004 získána cena Ansari X-Prize. Další podobné, avšak pokročilejší typy jsou v různém stádiu vývoje a jejich komerční nasazení je otázkou nejbližších let.

HVĚZDOKUPY

26. srpna 2006 v 10:11 | Lukáš V. |  HVĚZDOKUPY

Hvězdokupy

Úvod

Hvězdokupa je skupina hvězd, která se pohybuje prostorem jako celek. Existují otevřené a kulové hvězdokupy.
Kulové hvězdokupy obsahují mimořádně mnoho hvězd (statisíce až miliony), které jsou ve větší blízkosti a zabírají přibližně kulový prostor, jehož průměr je obvykle 50 až 150 světelných let. Hvězdy jsou silně nahuštěny poblíž středu tohoto útvaru. Kulové hvězdokupy obsahují velmi staré hvězdy (hvězdy populace II). Nacházejí se v halu naší Galaxie. Kompaktnost a velká celková hmotnost kulových hvězdokup je důvodem jejich značné stability, trvající miliardy let. Existuje ovšem určitý pomalý a ustálený úbytek hvězd, zvláště těch s menšími hmotnostmi, jestliže získají únikovou rychlost při vzájemných přiblíženích s jinými hvězdami. Jev úbytku hvězd se nazývá vypařování hvězdokupy.
Otevřené hvězdokupy neobsahují takové množství hvězd jako kulové. Jsou tvořeny mladými hvězdami (hvězdy populace I) a jejich střed není tak hustě zaplněn. Nacházíme je v centrální rovině naší Galaxie nebo v její blízkosti. Mají sklon k rozpadu nejen pouze v důsledku vypařování, ale také působením slapových interakcí s Galaxií jako celkem, nebo v důsledku srážek s mezihvězdnými mračny. Jen ty nejbohatší otevřené hvězdokupy dosahují věku staršího než miliardu let, zatímco menší a nejmenší, těsně k sobě vázané, nepřežívají déle než několik milionů let.

Kulové hvězdokupy

Hvězdokupa téměř kulového tvaru, složená z velmi starých hvězd (populace II), je součástí hala naší Galaxie. Kulové hvězdokupy mohou obsahovat od sta tisíc do několika milionů hvězd, které jsou tak koncentrovány v blízkosti středu, že pozemským dalekohledem nelze jednotlivé hvězdy zcela rozeznat. Kulové hvězdokupy jsou staré nejméně deset miliard let, jak plyne z pokročilého vývojového stadia jednotlivých hvězd. Jejich mimořádné stáří i jejich rozmístění v galaktickém halu ukazuje, že se kulové hvězdokupy tvořily v době, kdy v naší Galaxii probíhalo zhušťování obrovského mračna plynů. V naší Galaxii víme asi o 140 kulových hvězdokupách. I když jsou umístěny v kulovém galaktickém halu, většina z nich není od středu Galaxie dále než Slunce. Proto pokrývají celou oblohu v prostoru, ve kterém je střed naší Galaxie, zvláště pak v souhvězdích Střelce, Hadonoše a Štíra. Kulové hvězdokupy obíhají kolem galaktického středu a periodicky procházejí rovinou Galaxie.

Otevřené hvězdokupy

Jedná se o skupinu mladých hvězd ve spirálních ramenech naší Galaxie, která může obsahovat několik desítek až několik tisíc hvězd. Otevřené hvězdokupy jsou známy také pod starším názvem galaktické hvězdokupy. Jejich skutečný průměr je obvykle roven několika světelným rokům.

NAŠE GALAXIE

26. srpna 2006 v 9:53 | Lukáš V. |  NAŠE GALAXIE

Naše Galaxie

Úvodem

Pokud se při jasné, bezoblačné noci, daleko od světelného znečištění podíváme na oblohu, můžeme spatřit slabý pás světla táhnoucí se přes oblohu. Jedná se o Mléčnou dráhu, stříbřitý pás, který obepíná celou oblohu. Klene se od souhvězdí Štíra nahoru přes Orla, Labuť, Kassiopeji až do zimního souhvězdí Jednorožce. Potom klesá pod obzor, prochází Plachtami, Jižním křížem, Kentaurem, Střelcem až do Štíra. V rovníkových oblastech, odkud je vidět téměř celá obloha, ji lidé nazývají Nebeský pás, Zářící pás či Mléčný kruh, jinde dostala jméno Nebeská řeka či Stříbrná řeka. Někde ji zase považují za nebeskou cestu, pěšinu či dráhu, jako je tomu v indoevropských zemích (tedy i ve slovanských jazycích). Nikdo ale neznal její podstatu. Teprve výzkumy v 20. století ukázaly, že Mléčná dráha je naše galaxie (Galaxie), viděná od jedné z jejích 200 miliard hvězd - ze sluneční soustavy. Jsme blízko roviny souměrnosti disku Galaxie, takže Mléčná dráha rozděluje oblohu na dvě stejné poloviny. Galaxie je domovem naší sluneční soustavy, stejně jako více než 200 miliard dalších hvězd a jejich planet, tisíců hvězdokup a mlhovin. Jedná se o spirální galaxii s centrální příčkou a radiálními rameny, které začínají ve středu a vytváří spirálovitý tvar. Slunce (a naše sluneční soustava) se otáčí kolem středu Galaxie - galaktického středu, přičemž pro dokončení jednoho oběhu potřebuje přibližně 220 milionů let. Domníváme se, že Slunce a sluneční soustava obíhá kolem středu Galaxie konstantní rychlostí. Za svoji existenci tak vykonalo méně než 25 oběhů kolem středu Galaxie.

Klasifikace

Naše Galaxie je obrovská galaxie, její hmotnost včetně korony je (3-6).1012 (3-6 biliony) hmotností Sluncí (hmotnost Slunce - 1,985.1033 g) a její průměr je přibližně 90 000 světelných let. Radioastronomové zkoumali rozložení vodíkových mračen a na základě tohoto měření usuzují, že se jedná o spirální galaxii s příčkou Hubbleova typu SBc. Stoupající počet výzkumů dává některé důkazy, které svědčí o tom, že Galaxie vypadá jako M61 nebo M83.

Místní skupina

Naše Galaxie je část souboru galaxií známých jako Místní skupina. Jedná se o seskupení 3 velkých a přes 30 malých galaxií. Naše Galaxie je druhá největší po galaxii M31, ale možná nejhmotnější člen skupiny. M31, která se nachází ve vzdálenosti 2,9 milionů světelných let, je nejbližší velká galaxie, ale množství slabších galaxií je blíže. Mnoho trpasličích členů této skupiny jsou satelity nebo průvodce Galaxie. Nejbližšími většími galaxiemi jsou Velký a Malý Magellanův oblak ve vzdálenostech 179 000 a 210 000 světelných let. Tato Místní skupina je část nadkupy galaxií, známá jako nadkupa galaxií v Panně, která obsahuje nejméně 5 000 galaxií a měří zhruba 100 milionů světelných let.

Spirální ramena

Spirální ramena naší Galaxie obsahují mezihvězdnou hmotu, difúzní mlhoviny, mladé hvězdy a otevřené hvězdokupy, které se vytvořily z tohoto materiálu. Naproti tomu výduť obsahuje staré hvězdy a kulové hvězdokupy; naše Galaxie má pravděpodobně 200 hvězdokup, ze kterých jich známe asi 150. Tyto kulové hvězdokupy jsou silně koncentrované směrem ke galaktickému středu.

Naše místo v Galaxii

Náš sluneční systém se nachází ve vnějších oblastech Galaxie, zhruba 14 světelných let nad rovinou galaktického disku, ale 26 400 světelných let od galaktického středu. Slunce leží v jednom menším spirálním ramenu (známé jako Místní rameno nebo rameno Orion) asi ve dvou třetinách od středu. Toto rameno se nachází mezi ramenem Střelce a Persea. V místě, kde se nachází Slunce, je tloušťka diskové části Galaxie pouze 3 000 světelných let. Poměrem tloušťky a průměru se podobá hudebnímu CD.
Střed naší Galaxie je umístěn ve vzdálenosti přibližně 26 400 světelných let. Leží ve směru souhvězdí Střelce (Sagittarius) - ve skutečnosti na hranici Střelce a Štíra. Středová oblast je intenzivním zdrojem rádiových vln, infračerveného a rentgenového záření. V srdci Galaxie je tajemný zdroj nesmírné energie. Září jako sto milionů Sluncí, ale svou velikostí by se vešel do oběžné dráhy Jupitera. Jeho celková hmotnost je asi milionkrát větší než sluneční. Tato hmota je téměř určitě černá díra, která "požírá" mezihvězdný plyn a prach, který si přitahuje z prstence kupícího se kolem něj. Jak tento plyn padá na černou díru, zahřívá se a vysílá energii, kterou pozorujeme.