"Je to malý krok pro člověka,ale velký skok pro lidstvo." N.Amstrong

PLANETKY

4. května 2006 v 17:46 | Lukáš V. |  PLANETKY

Planetky

Co jsou to planetky

Planetky (asteroidy) jsou shluky skal o velikostech desítek metrů až stovek kilometrů, které obíhají kolem Slunce většinou po drahách podobných planetárním. Nejvíce z pozorovaných planetek se nachází mezi drahami Marsu a Jupiteru, v poslední době jsou však objevovány i větší planetky za drahou Neptunu. Naopak některé planetky se přibližují k Zemi a mohou na ni i dopadnout. Malé úlomky planetek k nám dopadají často jako meteority, několikakilometrové skály mohou znamenat i ohrožení naší civilizace. Pokud je však dobře poznáme, mohou být naopak užitečné pro příští generace, například jako zdroj surovin. Už dnes máme informace o některých planetkách i z kosmických sond, které kolem nich prolétly. Převzato

Vlastnosti planetek a jejich místo ve sluneční soustavě

První planetka byla objevena v roce 1801. Byla to planetka Ceres. Od té doby počet známých planetek trvale roste a jejich počet se v průměru každých 12 let zdvojnásobí. Planetky obíhají především v tzv. hlavním pásu planetek. Ten se nachází mezi drahami Marsu a Jupitera a je vymezen těmito hodnotami elementů drah planetek: velikostí poloosy: 2,1 - 3,3 AU (oběžné doby mezi 1/4 a 1/2 oběžné doby Jupitera, který toto rozdělení určuje) excentricita: 0,0 - 0,35 sklon: 0 - 30 stupňů perihel. vzd.: 1,6 - 3,3 AU (velká poloosa dráhy Marsu je 1,52 AU) aphel. vzdál.: 2,1 - 4,0 AU (velká poloosa dráhy Jupitera je 5,20 AU) Mimo tyto limity se nachází jen několik málo procent z celkového počtu planetek - speciální typy (Apollo-Amor-Aten, Trojané, Kentaurové, ...).

Planetky - asteroidy (planetoidy)

Vzdálenost mezi Marsem a Jupiterem je tak velká, že již Kepler předpokládal mezi těmito dvěma planetami nějaké další tehdy ještě neznámé těleso. V r. 1801 skutečně Piazzi náhodně objevil malou planetku, která má jméno Ceres. V průběhu devatenáctého století následovaly objevy dalších jasných planetek. Do poloviny 19. století jich bylo známo šestnáct.
Rozvojem fotografických metod počet objevů rychle rostl a do dnešní doby bylo zaregistrováno přibližně 5000 těchto těles, která se souhrnně označují názvem asteroidy nebo planetoidy. Necelých 2 100 se známými drahami jsou označeny čísly a jmény. Na fotografických snímcích pořízených velkou Schmidtovou komorou na Mt. Palomaru se nalezlo v poli rozměru 12° X 18° až 2000 asteroid. Registrace jednotlivých těles, zejména velmi malých, není prakticky možná. Věnuje se proto pozornost zajímavým případům. Odhaduje se, že okolo 45 000 malých planetek by bylo možno zachytit dnešními přístroji, avšak jejich počet bude patrně ještě větší.
Dráhy asteroid jsou převážně mezi Marsem a Jupiterem, avšak jsou zde výjimky. Tak např. dráhy planetek Anteros a Hidalgo mají excentricity větší než 0,6 a první z nich má perihélium v blízkosti dráhy Merkura, druhá se přibližuje až k dráze Saturna. Hidalgo má též velký sklon dráhy (43°). Nejblíže Zemi se dostávají některé planetky jako např. Eros (0,15 AU), Amor (0,1 AU).
Dráhy některých planetek nejsou příliš odlišné od drah periodických komet a pravděpodobně existuje jistá vývojová souvislost mezi jednotlivými skupinami těchto nejmenších členů sluneční soustavy. Rozborem drah planetek se zjistilo, že nejsou vzácné takové případy, kdy doba oběhu je jednoduchý zlomek doby oběhu Jupitera (jako například 1/2, 1/3, 1/4, 2/5, 3/7 apod.). Tyto mezery v rozdělení oběžných drah nalezl pražský astronom Hornstein a později na základě bohatšího materiálu Kirkwood. Jsou způsobeny rušivými účinky Jupitera na dráhy asteroid. Mechanismus je obdobný jako u Saturnova prstence. Určitou výjimkou je zde skupina čtrnácti planetek "Trojanů" (všechny nesou jména hrdinů trojských válek), které jsou v libračních bodech L4 a Ls systému Jupiter-Slunce. Tyto planetky opisují jakési neuzavřené dráhy v souřadné soustavě, která se otáčí společně s Jupiterem. Úhlová vzdálenost libračních center L4 a Ls, jak známo, je 60° a nejmenší vzdálenost Trojanů od Jupitera je 24° (počítáno ze Slunce).
Díky jistému výběrovému efektu v elementech drah tvoří planetky určité skupiny. Podle některých badatelů je těchto skupin více než třicet. Znaky, podle kterých se jednotlivé planetky do skupin zařazují, nejsou příliš výrazné, a proto řada tzv. rodin asteroidů má pouze formální význam. Závažnou skutečností je, že není známa planetka, která by měla sklon dráhy i 90° nebo dokonce měla retrográdní pohyb.
Přes velké množstvi těchto těles nebude jejich celková hmotnost větší než 0,6 hmotnosti Země. Většinou jde o tělesa velice malá a jen nejjasnější planetky, které jsou 6.-7. hvězdné magnitudy, mají průměr 400 km až 750 km. Ostatní jsou menší než 100 km a převážná většina jsou skály o rozměru několika km. U malých těles možno chápat takový popis doslova, neboť zřejmě oproti velkým planetám, mají nepravidelný tvar. Jestliže těleso nepravidelného tvaru rotuje a je ozářeno bodovým zdrojem, nutně dochází k periodickému kolísání jeho jasnosti. Takové změny v jasnosti četných planetek byly skutečně zjištěny. Některé rotují s periodou několika hodin, u jiných naopak nebyly zjištěny žádné podstatné změny jasnosti, které by nasvědčovaly rychlejší rotaci. Lze předpokládat, že typický vzhled malé planetky je stejný jako vzhled Marsova měsíce Phobose.
Nepravidelný tvar u malých těles není překvapující, neboť jsou poměrně hmotná a velké útvary mají při vzniku snahu zaujmout tvar koule. Kritický rozměr, při kterém již může, avšak nutně nemusí dojít k formování koule, pro hustotu 3000 kg/m3 je přibližně 300 km. Většina asteroid má rozměry podstatně menší. Albedo těchto těles je v průměru malé, avšak fotometrická a spektrometrická měření nasvědčují tomu, že i po stránce fyzikální bude nutno dělit asteroidy na několik skupin.

Vznik a vývoj planetek, interakce s planetami

Pravděpodobná hypotéza vzniku planetek a jejich hlavních pásu.

Na začátku protosolární mlhovina, jejíž hustota se plynule mění s rostoucí vzdáleností od protoslunce. Kondenzují a rostou planetesimály, a to jak ve drahách současných velkých planet, tak i v oblasti hlavního pásu. Jupiter, Saturn atd. roste rychleji, než se akumulují (spojují planetesimály mezi Marsem a Jupiterem. Dříve dorostlé velké planety svým gravitačním působením zvětší vzájemnou rychlost již narostlých asteroidů (větší, než jsou ty dnešní) a zabrání tím jejich dalšímu ("měkému") spojování do větších těles (a tím i případnému vzniku další planety). Planetky získávají průměrnou relativní rychlost vůči sobě kolem 5 km/s. Občasné srážky jsou již katastrofické a nedochází při nich ke spojování, ale naopak rozbíjení planetek. Kolizní vývoj planetkové populace - od větších k menším tělesům. První čtyři fáze tohoto vývoje proběhly za dobu cca 1 miliónu let. Poslední, pátá fáze, trvá dodnes, tj. cca 4,5 miliardy let. Nejrychlejší byl její průběh na začátku, nyní je již množství planetek v hlavním pásu podstaně nižší a kolizní vývoj je mnohem pomalejší.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Co Vás ještě zajímá?

komety 34.3% (303)
vznik Sluneční soustavy 26.8% (237)
vznik Slunce 12.9% (114)
asteroidy 6.6% (58)
planetky 9.2% (81)
vlastně nic 10.2% (90)

Komentáře

1 mysiska mysiska | 5. října 2006 v 18:30 | Reagovat

Moc newím o planetkách ale tady mám možnost si to přečíst..je to super...děkuji....:)

2 matla matla | 5. února 2007 v 12:22 | Reagovat

co vy....

3 dina dina | 20. března 2007 v 22:19 | Reagovat

jo to super staranka ale stacil by stucny popis..

4 Misule-x Misule-x | E-mail | 28. září 2007 v 17:34 | Reagovat

sice je to obsáhlé,ale s tím že se tam některé věci hodněkrát opakují...mělo by se to přepracovat....ale jinak děkuji za zdroj

5 MaikelA MaikelA | E-mail | 17. ledna 2017 v 8:53 | Reagovat

I found this page on 16th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it's not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Simply search for:  pandatsor's tools

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama